Situace bez domova jednotlivce postihuje v důsledku strukturálních nerovností, které si sám nutně nemusí uvědomovat. Důležité však je, že dotyčná či dotyčný ví, jak funguje hodnocení ze strany druhých, a tedy i to, že například lidé působící něčím nepatřičně jsou společností odsuzování a stigmatizováni. Příkladem je třeba nezaměstnanost nebo neupravený zevnějšek. Na základě této zkušenosti pak může třeba nezaměstnaný člověk bez domova uplatnit raději strategii odmítnutí stigmatu – osvojuje si koncept tzv. dobrovolnosti, z nezaměstnanosti, zanedbaného zevnějšku či bezdomovectví se stává volba.
Čtěte dále
Co je bezdomovectví a bytová nouze?
Je bezdomovectví přirozenou součástí společnosti?
Lze bezdomovectví nadobro ukončit?
Platí, že kdyby lidé bez domova jen trochu chtěli, dostali by se z ulice?