Je bezdomovectví dobrovolné rozhodnutí a životní styl?

Člověk se do krize bezdomovectví nedostává dobrovolně. Proces přijetí nové identity funguje spíše opačně. U osob, kterým se rozpadly rodinné či partnerské vztahy, ztratili bydlení, práci nebo zažívají domácí násilí, se často objevuje pocit, že si za danou situaci mohou samy. Toto stigma, jakási „morální vina“, kterou společnost přenáší na lidi bez domova, ale stejně i na další marginalizované skupiny – například na Romy / Romky a migranty / migrantky, může vést k tomu, že svou situaci budou vysvětlovat jako výsledek dobrovolného rozhodnutí.

Situace bez domova jednotlivce postihuje v důsledku strukturálních nerovností, které si sám nutně nemusí uvědomovat. Důležité však je, že dotyčná či dotyčný ví, jak funguje hodnocení ze strany druhých, a tedy i to, že například lidé působící něčím nepatřičně jsou společností odsuzování a stigmatizováni. Příkladem je třeba nezaměstnanost nebo neupravený zevnějšek. Na základě této zkušenosti pak může třeba nezaměstnaný člověk bez domova uplatnit raději strategii odmítnutí stigmata – osvojuje si koncept tzv. dobrovolnosti, z nezaměstnanosti, zanedbaného zevnějšku či bezdomovectví se stává volba.

Facebook
Twitter