Aplikace zákona nesmí vést k další prostorové segregaci uživatelů sociálních bytů, bude naopak přispívat k jejímu oslabování. Ideálem je rozptýlené sociální bydlení, tedy stav, kdy je co nejméně sociálních bytů koncentrováno v jednom domě či ulici. Sociální bydlení by také mělo být co nejméně zřizováno v místech, kde jsou již nyní významně koncentrovány sociálně znevýhodněné domácnosti. Přílišná koncentrace domácností, jež se potýkají s různými sociálními problémy, může mít negativní dopady na tyto domácnosti i jejich okolí. Často zde chybí pozitivní vzory, jež jsou důležité zejména pro děti. Je zde omezená možnost setkávat se s lidmi, kteří se sami nepotýkají s obdobnými problémy, a život zde je spojen s nejrůznějšími riziky (včetně vyšší pravděpodobnosti, že se člověk stane obětí trestné činnosti). Obyvatelé „špatné čtvrti” jsou na základě svého bydliště stigmatizováni, což často vážně omezuje jejich šance v dalších oblastech sociálního života, včetně zaměstnání.
Sociální bydlení musí být zřizováno v oblastech s dostupnou základní infrastrukturou (zejména s obchody se základními produkty, mateřskou a základní školou nebo s ordinací praktického lékaře) a s dobrou obslužností veřejnou dopravou.