Hlavním cílem politiky sociálního bydlení bude zvýšení dostupnosti standardního nájemního bydlení za přijatelnou cenu pro osoby z cílové skupiny. Jakákoliv podstandardní ubytovací zařízení, například se sdílenými funkcemi, nejsou sociálním bydlením. Pobyt v ubytovacích zařízení nevede k osvojení „kompetencí k bydlení,“ neboť bydlení na ubytovně vyžaduje zcela jinou formu kompetencí než bydlení v bytě. Vyšší úspěšnost tak mají modely, které poskytují jistotu standardního bydlení co nejrychleji po jeho ztrátě. Pobyt v ubytovně je považován za bytovou nouzi a má se řešit poskytnutím sociálního bytu. Poskytované bydlení bude reflektovat různé potřeby cílových skupin zákona, jako je například požadavek na bezbariérovost.
