Mnohé analýzy prokázaly, že zajišťování sociálního bydlení pro lidi v bytové nouzi vede k úsporám ve veřejných rozpočtech, nebo že je minimálně tzv. rozpočtově neutrální (jinými slovy, že nebude vyžadovat vyšší výdaje, než jaké jsou vynakládány na řešení problémů bezdomovectví nyní). Zavedení systému sociálního bydlení vyžaduje vstupní investice, spojené především s pořízením bytového fondu a posílením úřednického aparátu zodpovědného za chod systému. Systém předpokládá dostatek prostředků na financování statní politiky sociálního bydlení. Úspory nicméně budou následovat.
Stát zajistí dostatek prostředků na financování státní politiky sociálního bydlení. Prostřednictvím zákona bude garantovat, že bude dlouhodobě financovat výstavbu, nákup či rekonstrukci sociálních bytů a provoz, a to včetně sociální práce. Za naplnění nároku na bydlení ve svém správním obvodu budou zodpovědné obce, kterým zákon uloží povinnost, aby plánovaly, zjišťovaly a garantovaly dostatečné kapacity sociálního bydlení. Kapacity nebudou nutně založeny na vlastním bytovém fondu, obce budou mít možnost nasmlouvat sociální bydlení s jinými vlastníky bytových domů. Obce budou na základě jednotné metodiky vytvářet a pravidelně aktualizovat obecní plán sociálního bydlení.