Přímo jsme se podíleli na projektu Rapid Re-housing v Brně

V dubnu 2016 se v Brně s naší podporou rozjel dvouletý pilotní program Rapid Re-Housing. V rámci tohoto projektu bylo zabydleno v sociálních bytech města a městských částí 50 rodin. Cílem projektu bylo otestovat, zda je přístup Housing First vhodný k řešení bytové nouze rodin v Česku.

Proč jsme se na projektu podíleli?

Vedení Brna nás oslovilo s prosbou o pomoc s řešením bytové nouze rodin na území města. Dřívější praxe byla totiž nedostatečná – vylučovala z přístupu k nájemnímu bydlení osoby, které měly v minulosti dluhy související s bydlením nebo byly vystěhovány. Kvůli tomu pro ně bylo opětovné získání bydlení velice obtížné i v bytech ve veřejném vlastnictví. U romských rodin navíc přístup na bytový trh ztěžují předsudky. Přístup Housing First se na základě zahraničních zkušeností jevil jako velmi slibná možnost, jak situaci obrátit k lepšímu.

Ukázalo se, že:

% rodin

si bydlení udrželo v prvním roce

Kč

projekt ušetřil z veřejných prostředků

Co jsme dělali

Prostřednictvím tohoto projektu jsme úplně poprvé přinesli přístup Housing First do České republiky. Brnu jsme pomáhali s plánováním projektu, strategií, přenosem know-how ze zahraničí i se získáním prostředků na jeho realizaci.

Pod naším vedením proběhl v dubnu 2016 v Brně registrační týden pro rodiny s dětmi v bytové nouzi: sečteno bylo celkem 421 rodin žijících v soukromých ubytovnách, azylových domech či v jiné formě bytové nouze. 50 z těchto rodin bylo poté zařazeno do programu Rapid re-housing.

Podíleli jsme se také na přípravě studií, které zkoumaly dopady projektu. Ve spolupráci s dalšími organizacemi a akademickou sférou jsme analyzovali dopady projektu na veřejné rozpočty, stejně jako dopady brněnské projektu na zdraví a sociální začleňování zabydlených rodin.

Chcete vědět o brněnském projektu více? Napište na ivana.siglova@socialnibydleni.org.

Doteď jsme se museli o všechno dělit, to byla katastrofa. Děti nechtěly sedět na záchodě, já sama jsem se nakazila. Tehdy jsem byla na ubytovně těhotná, to bylo nejhorší. (…) A pak má dcera otevřela dveře (nového bytu) a říká: Mami! My máme konečně vlastní záchod! Máme vlastní koupelnu, vlastní pokoj! Byla kvůli tomu hrozně šťastná. Viděla jsem, jak z toho měla na krajíčku.
nájemnice