Celé znění tiskové zprávy najdete zde.
17. 12. 2025, Praha
K dnešnímu dni vydala Platforma pro sociální bydlení publikaci „Žádná efektivní obrana vlastně neexistuje: Sonda do nejistých nájemních vztahů”, která je výsledkem terénního výzkumu realizovaného v posledních měsících. Jádrem mapování je kvalitativní výzkum, jehož cílem je pojmenovat problémy rizikových nájemních a podnájemních vztahů a načrtnout cestu vedoucí ke stabilizaci a zlepšení situace v oblasti nájemního bydlení.
Výzkum probíhal formou polostrukturovaných rozhovorů a zaměřil se na situaci v Plzni a Ústí nad Labem s několika rozhovory vedenými s aktéry s celorepublikovou působností. Tato města byla vybrána protože město Plzeň řeší velké množství ubytoven a propojení agenturního zaměstnávání s nejistým bydlením a Ústí nad Labem silnou koncentraci lidí v bytové nouzi.
Rozhovory byly vedeny v uplynulém půlroce s respondenty a respondentkami z řad sociálních služeb, nájemníků a nájemnic se zkušeností s nekalým jednáním v oblasti bydlení, pronajímatelů a veřejných aktérů na úrovni obcí.
Bydlení je základní lidská potřeba. Je klíčovým faktorem, který určuje, zda lidé, včetně dětí, mohou naplňovat i všechna další základní práva a potřeby. Realita v České republice je ale dnes alarmující: přibližně 300 tisíc lidí, z toho téměř 100 tisíc dětí, je dnes ohrožené ohroženo ztrátou bydlení. Tito lidé žijí převážně v nájemním bydlení. V bytové nouzi se nachází 161 tisíc lidí, z toho 62 tisíc dětí do 18 let.
„Za jedno z klíčových východisek výzkumu považujeme skutečnost, že je vlastnické bydlení kriticky nedostupné, což se výrazně promítá i do finanční dostupnosti a kvality bydlení nájemního. Zaměřili jsme se proto na to, které typy domácností se vlivem vysokých cen ocitají mimo běžný trh se standardním bydlením a dostávají se do zranitelnějšího postavení na komerčním trhu s nájmy. Společnost se v Česku dělí na ty, kdo ve vztahu k bydlení mají jistotu, a ty, kdo žijí v neustálém stresu, že o střechu nad hlavou přijdou. Pokud stát nezačne situaci řešit, hrozí, že se propast ve společnosti bude nadále prohlubovat,” komentuje tematické zaměření výzkumu ředitelka Platformy pro sociální bydlení Barbora Bírová.
V rámci mapování se ukázalo, že na trhu s nájemním bydlením se v obou lokalitách v nebývalé míře rozmáhá praxe řetězení krátkodobých nájemních smluv. Lidé často bydlí se smlouvou jen na pár měsíců a nemají žádnou jistotu, zda jim pronajímatel smlouvu prodlouží, byť k vystěhování neexistuje z hlediska práva žádný objektivní důvod. Na systémový problém krátkodobých smluv je ze strany poskytovatelů sociálních služeb i organizací hájících práva nájemníků a nájemnic poukazováno opakovaně, avšak zatím bez odpovídající reakce ze strany zákonodárců.
„V praxi vídáme, že pronajímatelé využívají krátkodobé smlouvy k obcházení zákonem daných práv nájemníků. Domácnosti se pak bojí ozvat, protože ztráta bytu může znamenat v podstatě okamžité bezdomovectví. Stát zatím nemá vůli k tomu, aby tento problém účinně kontroloval,” vysvětluje Petr Baroch, právník Platformy pro sociální bydlení.
„V Plzni dopady nejistoty v nájemním bydlení pociťuje podle našeho zjištění už i střední třída. Lidé s běžnými příjmy mají problém najít stabilní a cenově dostupné nájemní bydlení. V Ústí nad Labem se zase dle naších zjištění naplno projevuje diskriminace na trhu s bydlením, a to zejména vůči Romům, ale i domácnostem z Ukrajiny. To v místě zvyšuje sociální napětí a ohrožuje sociální smír,“ doplňuje spoluautor publikace Mikoláš Opletal z Platformy.
Platforma pro sociální bydlení zdůrazňuje, že nájem by měl lidem poskytovat především jistotu. Současná praxe, kdy se krátkodobé smlouvy řetězí a domácnosti žijí v trvalém strachu z vystěhování, podkopává důvěru v systém i stabilitu rodinného života. Podle Platformy je potřeba, aby stát jasněji vymezil pravidla a posílil ochranu nájemníků tak, aby se z nájemního bydlení stal rovnocenný způsob bydlení vůči tomu vlastnickému, ve kterém se nebude nájemce bát zestárnout či založit rodinu.
„Je třeba pracovat na snížení nerovnosti v přístupu k právní ochraně a faktické vymahatelnosti práva, zamezit systémové diskriminaci, zamezit obchodu s chudobou a přijmout systémová opatření, která budou mít plošný pozitivní dopad i na ohrožené domácnosti,” doplňuje Baroch.
Výzkum mimo jiné potvrdil zásadní roli sociálních služeb v podpoře získání či udržení bydlení pro zranitelné domácnosti. Zkušenosti z praxe ukazují, že domácnosti využívající podporu sociálních služeb zvládají krizové situace lépe. Sociální pracovníci a pracovnice zároveň často představují jedinou oporu pro lidi, kteří se ocitnou v bytové nouzi. Pomáhají jim zvládnout splácet dluhy, vyjednat nový nájem, předejít vystěhování a znovu se postavit na vlastní nohy. „Sociální služby jsou často poslední pojistkou proti bezdomovectví. Pokud chceme snížit napětí ve společnosti a podpořit předcházení bezdomovectví, musíme do nich investovat jak finančně, tak i personálně. Bez stabilního financování sociálních služeb nebude možné dlouhodobě řešit bytovou nouzi,“ doplňuje Opletal.
Změna podle Opletala musí přijít také na úrovni veřejných rozpočtů. „Stát i samosprávy by měly do oblasti bydlení a sociálních služeb investovat více prostředků a vnímat je jako klíčovou součást sociální infrastruktury, která je stejně důležitá jako například zdravotnictví nebo školství.“
Sondu do nejistých nájemních vztahů si můžete přečíst zde.
Kontaktní osoby za Platformu pro sociální bydlení:
Mikoláš Opletal
mikolas.opletal@socialnibydleni.org
+420 774 645 467
Barbora Bírová
barbora.birova@socialnibydleni.org
+420 728 428 534
Petr Baroch
petr.baroch@socialnibydleni.org
+420 723 181 038
Představená publikace vznikla v rámci projektu podpořeného Ministerstvem pro místní rozvoj ČR. Donor nenese odpovědnost za obsah publikace.