1. řeší selhání trhu s bydlením,
2. se zaměřuje na lidi, u kterých nelze očekávat, že naleznou přiměřené bydlení na soukromém trhu s bydlením vlastními prostředky,
3. má jasná pravidla přidělování,
4. poskytuje bydlení adekvátního a pravidelně ověřovaného standardu,
5. je zajišťováno s využitím veřejných dotací,
6. je poskytováno na bázi neziskovosti,
7. je monitorováno veřejnými orgány.
8. Systém sociálního bydlení je nutné zavést především z následujících důvodů:

• Jelikož žádná jiná úprava sociálního bydlení není schopna jednoznačně a dlouhodobě garantovat zapojení všech relevantních subjektů do řešení situací konkrétních lidí ohrožených nedostatečným bydlením.
• Efektivní systém sociálního bydlení snižuje primární náklady z veřejných rozpočtů zejména na ústavní péči a dávky, a sekundární vynakládané v důsledku snížené kriminality a nutnosti řešit další negativní průvodní jevy, jako je zhoršený zdravotní stav lidí v bytové nouzi.
• U lidí v bydlení klesá úroveň psychosociálního stresu, zlepšuje se spánek u dospělých i dětí, zvyšuje se subjektivní vnímání bezpečí a důvěra ve společnost. Zlepšuje se také fyzické zdraví rodin – snižuje se počet hospitalizací a využívání ambulance, množství užívaných antibiotik i celkový zdravotní stav.
• V reakci na to, že se v posledních letech zvyšuje finanční nedostupnost bydlení, nájemné a platby za služby čím dál více zatěžují rozpočty domácností a velká část domácností, které bydlení hledají, nemá dostatek financí na kauci.
• Některé skupiny domácností (matky samoživitelky, rodiny s více dětmi, mladí odcházející z dětských domovů, Romové, rodiny s více dětmi a cizinci) jsou systematicky diskriminovány ze strany pronajímatelů a současné antidiskriminační nástroje jim nepomáhají k dosažení bydlení.
• Existuje silný politický tlak na omezení státních výdajů na dávky na bydlení pro lidi v substandardním bydlení, zároveň ale zatím neexistuje alternativa v podobě sociálního a dostupného bydlení.
• Dosavadní přístup státu k řešení sociálního bydlení byl založen téměř výhradně na finančních příspěvcích ke zvládnutí nákladů bydlení, neřešena zůstává situace lidí vyloučených z bydlení.

Více o tom, jak má vypadat efektivní zákon o sociálním bydlení se dočtete zde

Naše Desatero principů kvalitního zákona

Bytová nouze rodin v Česku

Bytovou nouzi Platforma chápe jako různé situace, kdy jedinec nebo rodina nemá standardní bydlení (je bez střechy nebo bez bytu), bydlí v nevyhovujícím bydlení nebo mu hrozí ztráta bydlení. Tuto obecnou definici obvykle konkretizujeme prostřednictvím české verze Evropské typologie bezdomovectví a vyloučení z bydlení (ETHOS), která přehledně kategorizuje jednotlivé situace, v nichž lidé nemají přiměřené bydlení, které mohou spolu se svojí rodinou výlučně užívat (fyzická oblast); nemají prostor pro vlastní soukromí s možností udržování sociálních vztahů (sociální oblast) nebo nemají právní důvod k jeho užívání (právní oblast).

PDF Typologie FEANTSA

Méně